UPOZORNĚNÍ: z provozních důvodů se může stát, že objednávka dorazí v rozmezí 3-5 dnů od provedení platby. Vynasnažíme se však, aby dorazila co nejdříve (standardně 1-2 dny). Tato situace je dočasná, děkujeme za pochopení. :)

Těhotenství - nejposvátnější období mého života

Vítejte u příběhu dlouhého 39 týdnů, který navazuje na předchozí článek o naší cestě ke Hvězdičce. Psala jsem ho až po porodu, takže jsem jistě na nějaké maličkosti pozapomněla, ale to nejpodstatnější tam jistě je a už i tak je to dost dlouhé povídání! Přeji příjemné počtení.
 
Číst můžeš od začátku do konce, nebo si vyber jen období, které tě zajímá, kliknutím na příslušný trimestr.
 
 

・PRVNÍ TRIMESTR・
 
když se čas vleče a strach klepe na dveře

Byť jsem to tušila již dříve, tak jsem si těhotenství potvrdila testem v 7. týdnu. Kromě obrovské vlny radosti, štěstí a lásky, jsem se neubránila pocitu strachu. Nevím proč, ale nešlo se toho moc zbavit. Normálně s tím nemám problém a umím se svými strachy (myslím si) dobře pracovat. Ale nikdy jsem nebyla ještě těhotná a celé to bylo tak nové a jiné… Čeho jsem se bála? V podstatě mi na mysl ’samy’ padaly různé myšlenky - zda je miminko zdravé, zda se dobře vyvíjí, zda mu nic nechybí. V té době jsem ještě byla vegankou, takže jsem začala stravu zpochyňovat, jelikož jsem se necítila fyzicky dobře a zkrátka jsem si veganstvím již nebyla jistá… Rozhodli jsme se, že do 12. týdne těhotenství neřekneme nikomu nic. Ani rodině. Zkrátka jsme to tak přirozeně cítili oba dva stejně.
Ještě týden jsem se cítila jako na obláčku a nově nabytý pocit požehnanosti jsem si neskutečně užívala. Jediné, co mě doprovázelo byla absolutní zmatenost a totální únava. Jakože řeknu vám, já jsem osoba v běžných a pracovních věcech velmi spořádaná, systematická a zřídkakdy chybující. Ta průmyslová inženýrka se ve mně nezapře. A najednou? Nechala jsem otevřené okno v našem přízemním bytě. Ne na ventilačku, ale DOKOŘÁN. A šla jsem si do města. Stojím tedy na zastávce tramvaje a najednou tupě zírám na náš byt - okno do kuchyně doslova vítalo kohokoliv, kdo šel kolem. Totiž takhle. On to sice byl přízemní byt, ale nebylo to zas tak nízko, okna jsme měli cca 4-5 metrů nad chodníkem, ale stejně, kdo chce, způsob si najde… A pak také bylo léto a do našich jižně orientovaných oken pražilo slunce nonstop a s takhle otevřeným oknem bychom doma měli za chvíli saunu. Rychle jsem začala zmateně hrabošit v kabelce a hledat klíče od bytu. Nebyly tam. Spokojeně si hověly ve dveřích od bytu. Samozřejmě zevnitř. To už bylo na mě moc. Tohle že se stalo MNĚ?! Taková nesmyslná blbost?! Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Nepoznávala jsem se. Volala jsem Jirkovi a šetrně mu vysvětlila celou situaci. Vysmál se mi převelice, ale smích ho rychle přešel, když se do našeho bytu musel vloupat jako rozený Spiderman. U ochotných Vietnamců ze sámošky si půjčil žebřík a už lezl. Zmínila jsem, že se Jirka bojí výšek? Teda on by neřekl, že bojí, ale konstatoval by to jako “mám z nich respekt”. Hah. Žebřík samo k oknům úplně nedosáhl, takže tam Jirka skoro visel, ale nakonec se nahoru nasoukal a vítězoslavně dveře odemknul. Tak to byl jeden z mnoha kousků mého těhotenského mozku. Tímto se ještě omlouvám ženám, kterým jsem v tu dobu jakkoliv dopletla a popletla objednávky, maily, zprávy. Prostě to byl 'jiný stav' a já konečně pochopila, proč se tomu tak říká.
 
Veganství jsem se nejprve nechtěla moc vzdát, ale byla jsem otevřena všem možnostem. K tomu se ještě vrátím… Na stole mi už asi třetí měsíc ležel od Jirky poukaz na masáž k jeho kamarádce Anetce. Kvůli práci a všem těm situacím, co nás potkaly předtím (viz předchozí článek o zázraku početí) na nějaké masáže nebyl čas. Ale najednou jsem se na poukaz s radostí podívala a řekla jsem si “ach ano, jsem těhotná, budu se rozmazlovat, teď si tohle dovolím” a hned jsem se objednala. Byla jsem v 8.týdnu těhotenství, když jsem ulehala na masážní lehátko u velmi milé a tajuplné Anet. Chtěla jsem celkovou masáž zad a tak se do tohto Anetka hned pustila. Nejprve se jen chystala, ladila místo - vůně, hudba, ptala se mě, co je nového a začala mě jemně masírovat. Zatraceně do teď to nechápu, ale najednou jsem věděla, že můžu… že jí to můžu říct a podělit se s ní - s naprosto cizí osobou - o náš zázrak početí. Bylo to jako velmi silné vnuknutí od samotné Hvězdičky. A tak jsem Anetce prostě sdělila, že jsme teď moc šťastní, jelikož jsme před týdnem zjistili, že čekáme miminko. V tu ránu, jako kdyby do Anet udeřil blesk - odskočila ode mě a řekla něco ve smyslu “je vhodné svému masérovi těhotenství vždy říkat, ale naštěstí se ještě nic nestalo”. Po prvotním úleku jejím i mém, se usmála a moc nám gratulovala. Já jsem stále nechápala, co se to vlastně stalo. Totiž, v těhotenství není rozhodně vhodné chodit na klasickou masáž a už vůbec ne v prvním trimestru. Na šíji a potom i pod kotníky jsou reflexní body vyvolávající porod. A vyvolat porod v prvním trimestru rozhodně nechcete. To jsem samozřejmě vůbec netušila! Ale díky tomu vnuknutí, ať už přišlo odkudkoliv, se nic závažného nestalo. Pak už jsme tedy přešly na pohodovější vlny a Anetka automaticky začala s jemnou těhotenskou másáží, u které se mi zmínila, že kdybych chtěla od Hvězdičky slyšet nějakou zprávu, tak že mi ji ráda předá. Umí se totiž přirozeně napojit na duše a komunikovat s nimi. No, je asi jasné, že tahle moje dlouho odkládaná masáž najednou začala dostávat úplně jiný rozměr a hlavně jsem si uvědomila její vyšší smysl. Vše do sebe začalo zapadat jako do skládačky. :) Jistě, že jsem si moc přála vědět, co má Hvězdička na srdci. A že toho bylo! Jedna z těch zpráv se týkala termínu, kdy hodláme Hvězdičku oznámit světu. Anet se mě zeptala, na kdy to plánujeme a že snad ne moc brzy. Řekla jsem, že bychom rádi po 12. týdnu, ale na to Anet řekla, že ano, rodině určitě ano. Ale jinak by si Hvězdička přála být v soukromí před širší veřejností déle, a to alespoň do 5. měsíce. Naprosto jsme to respektovali. Další zpráva byla o stravování. Prý se nemám bránit tomu, když přijde chuť na mléčné výrobky nebo ryby. To pro mě byla tehdy celkem zásadní informace a skutečně na to i došlo. Přibližně od druhého trimestru jsem do jídelníčku zařadila 1x týdně ryby, kefír, tvaroh a nějaké tvrdé sýry. A také vajíčka a vývary. Pak jsem si ještě byla nechat udělat rozbor z kapky krve, kde jsem tam zjistila naprosto přesně, jaké vitamíny či minerály mi chybí a dle toho ještě doplňovala vhodnými suplementy. Každopádně, Anetka se se mnou po první návštěvě loučila slovy “Tak ahoj, holky!” a chytila se za pusu, že asi prozradila víc, než jsem si přála vědět. :) Cha! Nevadí, já měla stejně od první chvíle tušení, že nosím pod srdcem holčičku, bohyni, měsíční matku. ☽
Anetka v mém těhotenství sehrála větší roli, na masáž jsem se k ní vrátila eště 2x a pak týden před porodem byla u nás doma, jelikož už jsem se již necítila na trajdání po městě. Byla mi oporou i přes SMS, kdykoliv, když jsem se cítila zle, když jsem necítila pohyby Hvězdičky, apod. Předala mi od ní zprávičky a přání, já se dle toho zařídila a bylo líp.
 
Od 9.týdne jsem spadla z obláčku těhotenské harmonie rovnou do spárů těhotenské “ranní” nevolnosti, která trvala každý den cca od 9:00 do 18:00… Prý ranní, no jasně. Nezvracela jsem tedy ani jednou, ale bylo to jen tak tak. V naší mini garsonce v Praze mi bylo naprosto nejhůř. Pendlovala jsem jen mezi postelí a záchodem. Kuchyni a jejím “vůním z lednice” jsem se vyhýbala obloukem. Nutno dodat, že venku byly čtyřicítky vedra, jak jsem zmiňovala, tak my měli byt orientovaný na jih, takže po celý den nám tam pražilo slunce. Fakt chuťovka. Když jsem jela do města, tak to nebyla taky hitparáda. V tramvaji miliarda upocených lidí, u kterých jsem díky své těhotenské superschopnosti najednou vnímala každý závan deodorantu, parfému a žaludek na to reagoval jako na horské dráze. Navíc, těhotenství na mě nebylo vůbec znát, takže mě ani nikdo nepustil sednout. Denně jsem se tedy cítila jako po pařbě v moravském vinném sklípku. Je asi jasné, že jsem do sebe tím pádem moc jídla nedostala. Místo toho, abych se hezky kulatila, tak jsem hubla. To mi začalo přidělávat další starosti. Do toho se každý den plný nevolnosti a vedra vlekl a do prvního screeningu bylo stále daleko. Rozhodla jsem se odjet k rodičům na Moravu. Konečně jsem se nadechla. Ve velkém domě se zahradou a díky každodenním výletům k jezerům mě nevolnosti skoro opustily. Už jsem se cítila jen malátně a slabě, jelikož jsem do toho všeho měla nízký tlak.
 
Sice jsme se s Jirkou dohodli, že nikomu nic nepovíme, ale von to klasicky nevydržel! A prásknul to svému kamarádavi ze Skotska, který k nám do Prahy přijel na návštěvu. Ale chápu to. Byl tak šťastný a potřeboval to štěsí posdílet alespoň maličko s někým dalším. Aby však bylo skóre vyrovnané, tak jsem se na Moravě viděla s mojí nejlepší kamarádkou a řekla jsem jí to taky. Obě jsme se rozbrečely a objímaly se. Na to mám krásnou vzpomínku.♡
A abych nezapomněla, jedna z otázek Anet také byla “a neplánujete se stěhovat?”. Říkám, že jo! Že jsme se rozhodli převzít byt po našich kamarádech ve Strašnicích, který je o dost větší. Rozhodli jsme se ke stěhování ještě před zjištěním těhotenství. Dobře si to ta naše Hvězdička umi zařídit. V naší původní garsonce se jí dle slov Anet “”nedalo moc dýchat” - od toho si odvozuju, že mi právě tam bylo vždy nejhůř a tak mí to dávala najevo a ještě “necítila, že by tam měla své místo” - což chápu, tam bylo místo sotva pro nás dva s Jirkou. :D
 
Musím uznat, že se mi první trimestr neskutečně vlekl. Počítala jsem každou hodinu, každý den a netrpělivě číhala na 12.týden těhotenství a do toho jsem několikrát denně hypnotizovala aplikaci Těhotenství+ a dívala se na týdny dopředu a snila o tom, jaké to bude, až bude Hvězdička velká jako avokádo, meloun, dýně, a tak. Ale po delším pohledu na obrazovku notebooku nebo display telefonu mi taky nebylo moc dobře, takže jsem vůbec nezvládala adekvátně pracovat, což se výrazně odrazilo na výsledné práci… jak víte z předchozího článku, tak jsem nyní už jen podnikala s projektem Tantraela, který funguje naprosto bez reklam. A už jsem neměla jiné pracovní berličky. Takže mě začalo navíc podvědomě trápit to, že projekt zanedbávám…
 
Avšak, udeřil 12tt a jako lusknutím prstů mi bylo naprosto skvělě! Vážně od té chvíle pro mě bylo těhotenství tím naprosto nejúžasnějším časem z celého mého života. Nabrala jsem síly, mohla zase pracovat a už se jen radovat a spokojeně si těhotnět. Těhotnět si, boží slovo, miluju to! Avšak při prvním screeningu ještě hrály nervičky… O to víc, když jsem si šla převzít výsledky, které sice byly negativní, ale jedna z hodnot se paní doktorce dle tabulek moc nezamlouvala (byla o kapku nižší než by ‘měla’ být), a tak mi bylo doporučeno vyšetření srdíčka Hvězdičky u odborníka na dětské kardio. S pláčem a strachem jsem šla domů. Více informací jsem z nich nedostala, a tak jsem vlastně vůbec netušila, co si o tom mám myslet a co očekávat… Tohle rozhodně žádná nastávající maminka nechce slyšet a prožívat. Abych to však zkrátila - pan doktor na dětském kardiu byl skutečná kapacita a moc milý chlapík. Jen teda řed vyšetřením mi řekl - "teď budu 15 minut pozorovat činnost srdíčka vašeho miminka a nebudu vůbec mluvit. Vše vám povím až poté." Tak dlouhých patnáct minut jsem ještě nikdy nezažila a celé jsem je promodlila. Pak se na mě doktor s úsměvem podíval a říká “nechápu, proč mi vás sem posílají, máte naprosto zdavé miminko a to srdíčko je přímo ukázkové”. Panebože, uuuf! Vše je v pořádku. Od teď dávám strachům jedno velké sbohem.
 
Je čas oznámit Hvězdičku nastávajícím prarodičům.
 
IMG_3792
 
12. týden těhotenství a moje bříško,
které spíš evokovalo přejedenost než těhotnost. :)
 
 
 
・DRUHÝ TRIMESTR・
 
ahoj babičko a dědečku! 

 
Moc dlouho jsem nad způsobem oznámení Hvězdičky našim rodičům nepřemýšlela, měla jsem jasno již nějakou dobu. Do dárkové krabice se zlatou mašlí (ano, do té, do které balíme yoni vajíčka :)) jsem dala ruličku papíru, na kterém byla následující básnička:
 
“Když píšu tohle přáníčko,
tak venku svítí sluníčko,
snad stejně tak i na vaší tváři
se vám úsměv rozzáří! 
 
Přeju vám z celého srdíčka,
ať jste nejšťastnější dědeček a babička,
kteří po zemi chodí, nikdy nemarodí,
všechno se vám daří
a sluníčko pro vás stále září.
 
Uvidíme se v únoru,
vaše vnoučátko.”
 
U nás na Moravě to je pro mé rodiče první vnouče. Náležitě se radost zapila slivovicí (teda kromě mě, ale její vůně už mi alespoň nevadila :D ) A na severu Čech u Jirkových rodičů je Hvězdička již páté vnouče, ale radost byla také veliká. Byť se teda na obou stranách prarodiče pídili po svatbě… Ale tuhle kapitolu tu nebudu otevírat. :)
 
Ke konci 5.měsíce těhotenství 27.září (anooo, na mé narozeniny) jsme oznámili Hvězdičku zbytku světa na instagramu. Rodina a všichni blízcí přátelé se naši radost dozvěděli již předtím osobně, takže už zbývalo to oznámit ostatním než by si sami všimli bříška. I když... o bříšku dlouho nemohla být žádná řeč, jelikož žádné nebylo! Už jsem z toho začínala být nesvá. "Pane doktore a kam mi to miminko jako roste, když nemám bříško?" ptala jsem se na gyndě. Samozřejmě mě ujistil, že je vše v pořádku a že to tak někdy prvorodičky mívají. Hmmm, jenže já končila 5. měsíc a jak vidíte na fotce níže, tak to spíš vypadalo, že jsem se jen dost přejedla. A to jsem se pro fotku fakt hooodně snažila, aby tam nějaké bříško bylo. Avšak v 6. měsíci se všechno rychle změnilo a řekla bych, že se mi bříško vylouplo ven doslova přes noc. :D
Takže od poznámek z okolí typu: "Cože? Ty jsi těhotná? A kde máš bříško?" jsem dospěla okamžitě k: "Teda to je velké břicho! Nejsou tam dvojčata?" Asi nemusím říkat, že ani jedna z poznámek není absolutně vhodná pro citlivé uši těhotné ženy.
 
IMG_1831
 
Konec pátého měsíce těhotenství a naše první focení
 
 
Málem bych zapomněla - již při první návštěvě u Anet mi ještě sdělila, že si už mohu mazat bříško a masírovat hráz. Nacítila se na Hvězdičku a řekla, že nejvíce jí bude sedět neparfemovaný bio jojobový olejík. A tak už jsem od 8. týdne těhotenství měla první každovečerní rituál, který jsme opravdu ani jednou nevynechali až do porodu. Na starost si ho vzal Jirka a moc si to užíval. Teda my oba. Vlastně všichni tři! Masíroval bříško po směru hodinových ručiček, jelikož tak se miminku dává najevo, že je ještě čas a má u maminky v bříšku zůstat. A naopak, pokud už je termín porodu, tak se maže proti směru… No a povídal u toho Hvězdičce, jak se na ni už moc těší, jak moc mámu i ji miluje, jaký měl den, apod. Jakmile se dostavily pohyby miminka, tak jsme mazání bříška začali říkat i “magic touch”, jelikož se v tu chvíli Hvězdička krásně uklidnila, když cítila a slyšela po celém dnu rozlítaného tatínka. 
Bez namazání bříška bych tehdy už ani neusnula, prostě to muselo být! A měla jsem nula strií, za což jsem moc vděčná. Ale tam hraje roli více, než jen zvolený tip olejíku, ale také vrozené predispozice, typ a stav pokožky, apod. …nicméně věřím, že tou pravidelností a hydratací jsme tomu alespoň malinko pomohli.
 
K tomuto rituálu se přidaly i další, které už sice nebyly každodenně, ale snažili jsme se je dělat co nejčastěji to šlo. Patřilo mězi ně následující:
 
Zpívání
Jelikož mi ta jedna krásná písnička zněla v hlavě už měsíc před otěhotněním, vím, že to byla právě Hvězdička, kdo mi ji (nám) poslal do cesty. Snažila jsem se ji zpívat a hladit si u toho bříško každý den. Hlavně i z toho důvodu, že jsem si přála, aby tato písnička zněla během porodu. To aby Hvězdička věděla, že přichází do známého prostředí. A to se mi podařilo. :)
 
Čtení
Na své první těhotenské masáži u skvělé Anetky mi Hvězdička ještě předala zprávu, že miluje tatínkův hlas, a tak jí taťka četl neprve Biologii Víry od Liptona, což se Hvězdičce moc líbilo. A mně ve výsledku taky, jelikož jsem vždy velmi rychle a kvalitně usnula. :D Ale čtení je to vskutku zajímavé, knihu doporučujeme. Pak jsme četli Odemykání dětského potenciálu od Mühlfeita. To už jsem četla spíše já, jelikož táta furt někde lítal a když už s námi byl, tak byl utahaný a uspávala jsem ho tak pro změnu zase já. Jen jsme teda tuhle knihu nedočetli, zas až taková bomba to nebyla a mnoho jsme z ní už znali.
 
Léčivé zvuky
Když jsme nestihli čtení, tak jsem pro Hvězdičku alespoň nad bříškem rozezněla Koshibell, jehož tóny jsou jako pohlazení pro duši. Ten občas nad Estrellkou rozeznívám i teď a dle jejího výrazu to vypadá, že se jí to moc líbí.
 
Kromě mazání bříška, na které už teď taťulda háže bobek (:D), nám přetrvaly všechny rituály do teď. Je skutečně fakt, že příchod dítěte do vašeho života z vás velmi snadno a rychle udělá poloprofesionální zpěváky, improvizační vypravěče povídek a mnoho dalšího… No ale od ritálů k intimnostem a tématu - Sex v těhotenství.
 
Sex… ten už nebyl jako dřív, jelikož nebyl… vůbec?
…nikdy by mě před otěhotněním nenapadlo, že se může v těhotenství změnit partnerský intimní život. Respektive, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.
Stejně jako mě nenapadla spousta dalších věcí, které člověk tak nějak dozjistí až v běhu, že jo.
 
Takže pohled na sex v těhotenství za mě:
⚘ První trimestr byl jasný - já se cítila každý den jako po té nejdivočejší party ve stylu Moraváci ve vinném sklípku. Takže dojít od postele k záchodu a nazpět byl pro mě vrcholný sportovní úspěch dne. No a samozřejmě byla na místě v tomto období opatrnost a strach, aby bylo vše v pořádku. Takže na moc intimností nedošlo...
⚘ Druhý trimestr - ze dne na den mi bylo od 13tt prostě SKVĚLE! A to se mě drželo skoro do porodu. Takže plán byl jasný, že by sex? :) Ne, kdepak. Resp. pokusy by byly, ale tak nějak jsme oba cítili, že ještě “nemáme povolení” od Hvězdičky, či jak to vysvětlit… Naštěstí, jsem stejně neměla ani chuť, takže vlastně v pohodě...
⚘ Třetí trimestr - bylo mi stále božsky, avšak s velkým bříškem dorazila extrémní únava, zadýchávání, bolest kyčlí a …hlavně je tu to bříško. Už cítím každý pohyb Hvězdičky, že jo. Takže jsem se na to stále necítila.
S příchozími Vánocemi bylo tolik práce, že jsem pracovala od samého rána někdy až do půlnoci… Jirka byl na tom jako přes kopírák, takže vůbec se jen potkat a dát si pusu byl u nás v posledních týdnech skoro nadlidský výkon.
Ale oba už jsme cítili, že “máme povolení”.
 
A co pocity nastávajícího otce ohledně sexu?
Od první chvíle, kdy jsme se o Hvězdičce dozvěděli, byl na to naše miminko neskutečně napojený.
Hvězdička reagovala, když byl Jirka ve stresu, nebo když nám četl, povídal si s námi, nebo když doma dlouho nebyl. Měli mezi sebou opravdu nějaké (pro mě velmi tajuplné) pouto. A to mají dodnes.
Tudíž jak sám tvrdí, stále měl pocit, jako by někdo stál nad naší postelí a “sledoval jak to děláme”. Byť teda Hvězdička moc dobře ví, co jsme dělali pro to, aby tu s náma byla, tak Jirka se na to zkrátka necítil.
Takže ve výsledku jsme s Jirkou byli alespoň sladěni na stejnou vlnu.
Takže za mě vše v harmonii. :)
 
Ve druhém trimestru mi tedy bylo fyzicky úplně nejlíp, tak jsem toho využila skutečně na maximum, nešetřila jsem se a teď zpětně bych řekla, že jsem si toho na sebe dala pracovně až moc.
V září jsem byla jednou z průvodkyní na retreatu, který pořádala kamarádka Lucie v rámci projektu Světnice, kterého se zúčastnilo více než 25 žen. O týden později jsem sama organizovala Zrození Bohyně pro 15 žen a v říjnu další Zrození Bohyně pro dalších 15 žen. Do toho bylo již na e-shopu znát, že se blíží Vánoce, objednávky přibývaly a já jsem si stále ještě balila balíčky sama, jelikož jsem se nemohla pustit dojmu “že já si vše dokážu udělat sama nejlíp”.
Zorganizovat a vést po sobě tolik velkých akcí pro mě byl absolutní záhul. Vždy jsem pak následující dva dny po retreatech prospala. Nicméně práce se kupila, balíčky někdo balit musel, zprávy na FB, IG a v e-mailu se množily, hlídala jsem sklad a doobjednávala zboží, měla jsem každý týden několik žen na osobní terapii Womb Blessing a do toho mnoho dalších povinností, které jsem třeba nestihla ani do samotného porodu.
 
                                                                                             GPTempDownload-6
 
Zrození Bohyně v září 2019
 
DSC07481
 
Zrození Bohyně v říjnu 2019
 
 
V hlavě mi začal znít malý poplašný alarm “Halóóó paní, po Novém roce rodíte a nemáte krom kojícího polštáře nakoupeno a zařízeno vůbec nic!” Alarm jsem úspěšně típnula a jela dál. Příště si dám rozhodně víc volna. To si svatosvatě slibuju. Naštěstí mě v tom šíleném letu vždy do přítomného okamžiku vrátilo kopnutí Hvězdičky. Dodnes na to ráda vzpomínám. Ať už mi bylo jakkoliv a ze všech stran se něco s*alo, tak to kopnutí mě vrátilo do TADY A TEĎ a já si v tu chvíli dala ruce na bříško a jen tak si byla. S Hvězdičkou. Moc jsem se jí i několikrát omlouvala, že toho mám teď hodně, ale že už za chvíli budu mít čas jen na ni. A s tím kopkáním… to taky nebylo jen tak… V hlavě jsem měla informaci, že první pohyby miminka lze cítit od 20tt, ale já je v tu dobu stále necítila. Trochu mi zase zaklepal na rameno Pan Strach. Avšak o to více si pamatuju ten moment, kdy se první kopaneček objevil. Mám to v paměti vtisknuto tak silně a děkuji za to. Bylo to v září. Byla neděle večer a já jsem se zrovna vrátila ze Zrození Bohyně. Absolutní vyčerpaností jsem se svalila na sedačku, kde na mě čekala večeře od mého drahého a taky jeho náruč a přítomnost. Máme po mých retreatech takový přirozený zvyk, že sedíme u večeře a já mu vyprávím, co se všechno o víkendu dělo. Vždy je to na dlouhé povídání, které se pak s námi přesouvá i do postele. A vždy je co povídat, jelikož každé Zrození Bohyně je naprosto jiné. A tak jsem odpočívala v jeho náruči, spokojeně oddychovala, jedla a začala povídat když v tom “kop!” Aaaaa, co to byloo?! Dala jsem si ruku na bříško a znovu “kop!” Hned jsem tam dala i Jirkovu ruku a Hvězdička v zápětí pozdravila i svého tátu. Tak krásný okamžik. Nádhernější završení tak vědomého víkendu jsem si nemohla představit. Víte, měla jsem totiž placentu na přední stěně dělohy, a tak jsem pohyby cítila později. Ale vyplatilo se počkat. Teď musím na rovinu uznat, že mi to bříško, to kopkání a propojení moc chybí. I když Estrellka mi dá kopačku i teď. Několikrát denně, to jo. Ale v tom bříšku je to takové… jiné. :)
 
Ke konci druhého trimestru jsme se s Jirkou zúčastnili víkendového kurzu hypnoporodu u Peťky Bendlové z Jemného Zrození. Měla jsem ten víkend zrovna svátek a musím uznat, že lépe jsem ho oslavit nemohla. Bylo to pro nás přesně to, co jsme oba potřebovali! Naprosté zastavení se od práce. Bytí spolu, věnování se stoprocentně jen Hvězdičce a získání těch správných a velmi hodnotných informací a praxí, díky kterým byl náš porod takový, jaký byl. Peťka se nám oběma zalíbila hned od začátku svým harmonickým přístupem k porodům, a tím myslím vyvážeností mezi alternativní cestou, ale současně respektem ke klasické medicíně. To se mi, jako někomu ve znamení Vah, líbilo. Takový zlatý střed. A proto jsme Pěťku v závěru celého víkendu požádali, zda by nás doprovodila k porodu a naštěstí měla v náš termín porodu volno. 
Nejsem ten typ, který by za každou cenu vyžadoval realizaci svého vysněného porodu, jelikož příroda a miminko si to nakonec samo zařídí dle sebe. A v tu chvíli je dobré vědět, jaké jsou možnosti i klasické medicíny. Byť jsme teda doufali, že porod bude co nejvíce přirozený a bezzásahový. Což nakonec i byl. :)
 
Jo a je konec II.trimestru a my stále najisto nevíme pohlaví miminka. Dobré co? Pro nás to stejně stále byla Hvězdička zářivá, kterou je dodnes. A měli jsme oba silné tušení, že to bude holčička. Ale samozřejmě jsme se snažili stále jednat neutrálně, abychom nějak neranili případného chlapečka.
 
IMG_1836
 
25. týden těhotenství
 

TŘETÍ TRIMESTR
 
krůček po krůčku k jemnému zrození

 
Třetí trimestr utekl zaručeně nejrychlejc. Jistě tomu dopomohlo i to, že tam byly Vánoce a můj e-shop byl zavalen objednávkami. V listopadu jsem byla v sedmém měsíci těhotenství a přes velké bříško, únavu a hromadu práce jsem už opravdu padala na hubu… Měla jsem původně vést ještě jeden termín Zrození Bohyně, ale na listopad už jsem jej nakonec zrušila, skutečně jsem se na to už necítila a vyrojilo se spousta jiných povinností. Milých i těch komplikovanějších. Už jsem si konečně řekla “a dost! nemůžeš vše dělat sama!”, a tak jsem začala delegovat alespoň balení na kamarádku Janku, která se odvážně odhodlala do toho jít. Já jsem stále dělala spoustu jiné práce kolem - objednávky zboží, podpisy kartiček kamene, nabíjení yoni eggs energií Moon Mother, emailová komunikace a řešení spešl přání zákazníků a psaní hromady poselství k vykuřovadlům do Goddess Starterpacků. Byl to celkem masakr, skoro denně jsme v listopadu a půlku prosince strávily 7-8 hodin balením balíčků nebo Starterpacků a prací okolo. Do toho jsem začala řešit nevyhnutelné… a to plátcovství DPH na živnosti a založení firmy s.r.o., jelikož živnost jsem si před nástupem na mateřskou potřebovala ukončit. Na mateřskou jsem nakonec stejně neměla nárok, ale alespoň jsem mohla jít 6 týdnů před termínem na nemocenskou, která trvala do konce šestinedělí. Pak jsem rovnou přešla na rodičák…
 
IMG_2440
 
dovezli mi 2 plné palety poštovních krabic pro eshop Tantraela, ááách
Ještě, že máme toho taťuldu
 
No ale zpět k s.r.o. Se zakládáním firmy, jakožto právnické osoby, je spousta lítání po úřadech, zařizování, papírování, prostě velká paráda. Naštěstí jsem na to měla právničku, která značnou část vyřídila za mě, ale i tak to byly celkem nervičky. Do toho jsem 11.11.2019 měla výročí - první rok od založení Tantraely, tak jsem si vysnila, že bych to ráda hezky oslavila. A to se podařilo, ale těch příprav zas kolem! Jsem si měla co vymyslet, říkala jsem si v jednu chvíli… ale víte co? Stálo to za to. Byla to taková krásná tečka za celým rokem. Sešlo se asi 10 -12 milých žen, které znám z osobního nebo insta světa a udělaly jsme si krom přípitku moc milý intimní ženský kruh. Odpočinula jsem si u toho, uvolnila se a konečně se i více ladila na Hvězdičku a přicházející porod.
 
DSC07878
 
oslava výročí prvního roku Tantraely ♡
 
Jo a už jsme věděli pohlaví miminka! Doktor nám konečně potvrdil naše tušení - bude to holčička. Mohla jsem tak s větším klidem usínat, když jsem na Hvězdičku mluvila a už jsem věděla, že se ladím na holčičku a případnému chlapečkovi nijak neubližuji tím, že miminko od začátku oslovujeme Hvězdička.
Zapomněla jsem zmínit, že jsem si roky rokoucí přála mít chlapečka. Holčiček jsem se bála… Zaprvé, s mamkou jsem měla vždy fajn vztah, ale ne takový, jaký ostatní holky. Chtěla jsem mít mámu za kamarádku, ale vždy jsem před ní byla spíše v tom podřízeném vztahu - já dítě, ona rodič. A bála jsem se, že by se to u mé potencionální dcery jednou opakovalo. Zadruhé, moje nejlepší kámoška měla dvě děti - oba kluky a já jsem viděla, jak je to boží mít prostě chlapečky. Nicméně, ještě tak rok před otěhotněním jsem nad tímto dumala a dospěla jsem k závěru “ne! holčičku bych klidně brala. Kdo jiný, než já prolomí rodinné zacyklené vzorce?” Konečně jsem byla v souladu s tím, že kdyby jednou přišla holčička, tak budu moc šťastná. A stalo se. A když jsem to od začátku těhotenství tušila a pak nám to potvrdil i doktor, rozhostil se mnou naprostý láskyplný pokoj a nezměřitelná radost. Přijde ke mně dcera.
 
Vánoce jsme strávili na Moravě u mých rodičů, kam jsme odjeli už v polovině prosince. To bylo moc příjemné, nemusela jsem se skoro o nic starat a jen si tak těhotnět. Nekutečné blaho prostě! Byli jsme na Moravě 3 týdny a navštívili jsme všechny naše známé a přátele, jelikož nám bylo jasné, že až se tam příště vrátíme, tak už nebudu 2v1 a mysleli jsme si, že na tak dlouhou cestu s miminkem vyrazíme nejdříve v dubnu/květnu. No covid tomu chtěl jinak a nakonec jsme dorazili už po šestinedělí. :D
 IMG_2438
 
Naše moravské pohodové Vánoce
 
 
Vraceli jsme se zpět do Prahy začátkem nového roku, to jsem měla 6 týdnů do porodu a dost jsme s Jirkou vtipkovali, jaké by to bylo, kdyby nás porod zaskočil cestou… Přeci jen jsme to do Prahy měli nějakých 3,5 hodiny cesty. Ale zmákli jsme to. Ale měla jsem se sebou už zabalenou tašku do porodnice, takže i kdyby co kdyby, tak bychom zajeli do nějaké jiné porodnice cestou. Obsah tašky, tedy tašek do porodnice, jsem zkonzultovala opět s dulou. Měla jsem tedy tašku zvlášť na porodní sál, pak další na šestinedělí, další taška byla s věcmi pro zpracování placenty a poslední velmi důležitá taška byla pro nastávajícího tatínka. Aby sebou měl pohodlné oblečení, svačinu, apod. 
 
Leden byl v duchu nakupování všeho potřebného. Jelikož jsme stále neměli skoro nic. Jojo, celkem stresíček to byl, pravda. Měli jsme jen kočárek, kojící polštář a nachystané tašky do porodnice. :D Ale po pár hodinách surfování po netu jsem vše nakoupila a pak už jen čekala, až ty balíky budou chodit. Neskutečně jsem si užívala každé rozbalování a zkoumání všech těch věciček. Hlavně teda oblečení. Tomu asi každá máma rozumí. :) Ani mně se nevyhnul hnízdící efekt, nebo jak se tomu říká a všechno jsem si doma uspořádávala, prala, žehlila, chystala. A Jirka zrovna tak. Postavil přebalovák, postýlku, pomáhal žehlit. Je to vážně parťák.
 
Strach? Ne děkuji, raději afirmaci
Po celou dobu těhotenství jsem snad ani jednou nepocítila strach z porodu. Nevím, čím přesně to bylo, ale jsem za to vesmírně ráda. Svou roli jistě sehrálo několik faktorů:
  • že jsem ještě porod nezažila, a nevěděla jsem, co přesně čekat,
  • že jsem sice věděla, že bude bolet, ale očekávala jsem současně hluboký spirituální prožitek, na který jsem se těšila,
  • že jsem spolupracovala s dulou, která byla i u porodu a připravila mě na vše, co bylo v jejích silách,
  • že jsem si po dobu těhotenství nic o porodu nedohledávala na internetu, takže jsem se vyhnula stresovým příběhům a scénářům, které by mi vyvolaly jen zbytečné strachy,
  • že jsem se na kurzu hypnoporodu dozvěděla vše podstatné a to mě ještě více hodilo do zenu,
  • že jsem měla krásný průběh těhotenství bez komplikací, včetně všech vyšetření,
  • že jsem poslouchala každý večer před spaním afirmace (ty mi daly fakt hodně k hladkému průběhu těhotenství a později ke krásnému průběhu porodu),
  • že jsem prostě tak nějak nevysvětlitelně “věděla”, že bude všechno v naprostém pořádku, jako by mě uklidňovala přímo Estrella z bříška.
Ale vlastně jeden strach tu byl. Když jsme byli na kurzu hypnoporodu, měli jsme si hned na začátku napsat na jeden lísteček naše porodní přání a na druhý lísteček náš strach. Na lísteček přání jsem napsala “porod, který bude krásným zážitkem pro Hvězdičku, mě i Jirku”. A na lísteček strachu jsem tehdy napsala jen “císařský řez”. Císařský řez, který si některé ženy vysnívají jako ideální porod, byl pro mě velikánským strašákem. Bála jsem se následné separace, následků tak velké operace na mém těle, dopadu na další možná těhotenství, atd. Prostě císař bylo něco, co jsem skutečně nechtěla. Pomocí afirmací a vizualizací jsem se ale dokázala celkem rychle uklidnit a naladit na takový porod, jaký jsem si přála.
 
Nicméně, v ten velký moment, kdy mi praskla o týden dříve voda, mnou v nanosekundě projelo tolik emocí a strach byl taky určitě jedním z nich. Ale to nebudu předbíhat.
 
 
 
Andělé strážní, všichni je máme...
Během těhotenství jsem měla řadu pomocníčků, kteří mi tuto transformaci do mateřské role velmi zpříjemňovali.
Jedním z nich byl anděl na Zemi - již zmiňovaná Anetka Marešová, která mi poskytovala velmi jemné těhotenské masáže, při kterých mi díky svému požehnanému daru, předávala vzkazy přímo od Hvězdičky z bříška. Věděla jsem tak, jakým olejíkem mi má Jirka mazat bříško, aby jí to bylo příjemné, jaké potraviny jí sedí a jaké naopak ne, jaké činnosti jí moc baví - jako můj zpěv nebo čtení odborných věděckých, spirituálních a metafyzických knih, což měl opět na starost táta. No a mnoho dalšího!
Odpoledne strávené s šamanskou bohyní Lindou Ashou, mou kamarádkou, mi taktéž přineslo mnoho klidu do mého požehnaného stavu a následného porodu. Vykládala mi všemožné karty, masírovala mě a probíraly jsme porody ze všech stran a zejména mi zmínila důležitost přítomnosti všech ženských rodových linií u porodu. To mi pak taky dost pomohlo… zavolat si na pomoc babičky, prababičky… ženy našeho rodu. Děkuji Ashi.
Albínka s Borkem, jsou oba pokladi. Ještě ani ne týden před porodem u nás byli na besedě, předali spoustu rad a tipů a Albínka mi poskytla olejíčky. Jeden velmi silný na posílení rozběhnutí porodu, kdyby se náhodou nerozbíhal nebo zastavoval. To si pamatujte, jelikož to mi pak dost pomohlo! A Borek… no hele, chlape! Na tebe máme podezření, žes nám ten porod o týden dřív přivolal. :D Byl totiž u nás ještě v den porodu, tedy než vše začalo, aby mi udělal masáž kyčlí, které už mě dost pobolívaly, a to byla trochu náročnější masáž. Není divu, že večer poté udělala plodová voda šup rup! :D
❖ “Náhodné” setkání s aztéckou šamankou a porodní dulou Nyx Lopez - tu si snad vážně Estrella přivolala, stejně jako své jméno. U Nyx jsem byla na jednodenním předporodním kurzu. Bylo tam hodně informací shodných z kurzu hypnoporodu, ale navíc ještě spirituální prohloubení, vysvětlení důležitosti role partnera v těhotenství a u porodu, a pak samotná přítomnost Nyx, které jsem vyprávěla příběh o tom, jak si naše Hvězdička vybrala své španělské jméno, čemuž se Nyx vůbec nedivila a předala mi pro Estrellu poselství. Bylo to, jako by si Estrella přivolala někoho ze svého kmene.
Naším dalším andělem byla a je naše milovaná dula Peťka Bendlová, která nás podporovala, poskytovala veškeré potřebné informace, zásobovala nás videi a články už asi 3 měsíce před porodem a byla neskutečnou podporou. Jak říkám, nikde jsem si nic nemusela pracně googlit nebo hledat v knihách, stačilo napsat Peťce a věděla jsem hned vše. Naprostý profík na svém místě. Děkujeme!
Mými dalšími pomocníčky byli pak Jirka - stoprocentní podpora 24/7 a samotná Hvězdička, hrdinka naše, která se odvážila vybrat si nás za rodiče a s lehkostí si s námi užila těhotenství a porod, který byl krásnou jízdou.
Kruh žen mi byl taky velmi nápomocen. Ženy z posledního termínu Zrození Bohyně jsou úžasným sesterstvím, které se neustále i bez mé iniciativy schází, dělají si spolu rituály a mají mezi sebou pevné pouto. Tato skupinka žen pro mě a Estrellku v lednu zorganizovala nezapomenutelný předporodní rituál. Deset žen si pro nás nachystalo příjemný prostor, vyladěnou atmosféru a krásný program. V kruhu nechaly putovat lanko, na které jedna po druhé přidávala korálek z drahého kamene. Za každý korálek mi řekly poselství k porodu. Tento náramek jsem od toho večera nesundala, a spolu se zlatým řetízkem s přívěskem Panny Marie po babičce to bylo to jediné, co jsem na sobě u porodu měla.
Náramek měl neskutečnou moc a vydržel mi na ruce asi až do konce šestého měsíce Estrellky, která mi ho pak rozthrla. Lvice jedna malá. Ale beru to jako znamení, že “mami, tento náramek už nepotřebuješ, své poslání naplnil”. Zrozené Bohyně mi ještě na zlatý papír černým perem psaly jako správné sudičky přání pro Estrellku. To jsem si pak dala do rámečku a visí Estrellce na zdi v jejím prostoru u nás v ložnici. Probíraly jsme má porodní přání, četla jsem holkám svůj již připravený porodní plán a měla jsem tak možnost se plně a vědomě soustředit na přicházející porod. Holky mi pak namasírovaly nohy a pokreslily bříško barvičkami. Bylo to moc příjemné a přála bych každé nastávající mamince zažít něco podobného. Tolik lásky, času a péče věnované po celý den přímo nastávající mamince a miminku, je k nezaplacení. Odkaz na video z mého předporodního rituálu je zde.
 
IMG_0305
 
Bohyně moje nejúžasnější
 
IMG_2441
 
po nádherném předporodním rituálu
 
 
Za pár dnů tě budu mít v náručí...
Týden před porodem jsem měla silnou potřebu si odpočinout, jelikož jsem stále makala na 110 % a cítila jsem, že už jdu těžce přes čáru… Poprosila jsem Anetku, zda by se mohla zastavit k nám a poskytnout mi jemnou těhotenskou masáž a hlavně mi zprostředkovat poslední zprávu od Hvězdičky před porodem, abych se mohla na blížíci se zrození líp nacítit. Normálně jsem jezdila já za Anet do Ženských Domů na Andělu, ale tentokrát už jsem si netroufla, funěla jsem i z cesty výtahem. :D Prostě jsem se cítila jak popcorn před vypuknutím, takže delší cesta do města už nepřipadala v úvahu a byť jsem se na porod moc těšila, tak zas takový fajnšmejkr abych rodila třeba v tramvaji či na ulici, nejsem, že jo.
Anetka souhlasila, paráda! Dorazila k nám v pátek 24.1. a svým jemným dotekem uvolnila celé mé těhotné tělo. A pak přišla očekávaná message od Hvězdičky, která mi vzkazovala následující:
  • Máme se pak připravit, že Hvězdička má ráda sluníčko a teplo.
  • Mám se předzásobit vitamíny, jelikož pro mne porod bude velkým energetickým výdejem.
  • Mám si k porodu přinést vlastní vodu nabitou krystaly (růženín, ametyst, křišťál).
  • Má dva strachy: ten první je, aby Jirka byl u produ fyzicky i psychicky. Takže aby její rozlítaný táta porod vůbec stihl a byl přítomný v daném okamžiku TADY a TEĎ, prožíval jej s námi a ne aby lítal myšlenkami bůhvíkde. Dalším strachem bylo uvíznutí Hvězdičky v těch nejužších místech porodních cest. Až tam bude, tak se tomu mám poddat, uvolnit se a “vyfouknout ji”. (tahle zpráva pro mě byla u porodu klíčová)
  • Už se moc těší ven, takže nebude už dlouho otálet, ale naciťuje se na podmínky, a je ochotná si počkat, až budou ideální - tedy dobrá směna v porodnici, ideální dopravní situace (měli jsme porodnici 20-30 minut od bytu), atd.
  • A až naše láska vykoukne na tento svět, máme ji oba ujistit, jak moc ji tu chceme a že ji vítáme.

IMG_0477_1

38. týden těhotenství (týden před porodem)

Cítila jsem se po návštěvě Anet mnohem lehčeji na těle i na duši. Byla jsem v tom správném rozpoložení, aby vše proběhllo tak, jak to bylo napsáno ve hvězdách.
 
V sobotu 25.1. jsem jako správná lvice ovládaná hnízdícími instikty požádala (čti přinutila) nastávajícího tátu, abychom dotáhli do zdárného konce všechny potřebné nezbytnosti, jako dožehlení bodýček, domalování obrazu nad postýlku, atd. Nemusím asi zmiňovat, že jsme zdaleka všechno nestihli, ale mávla jsem nad tím rukou, však rodím až za dva týdny, na co bych se stresovala? Pcheee.
Musím uznat, že jedna z nejlepších věcí, co jsme s Jirkou vykoumali, bylo, že jsme všem, a to naprosto všem včetně rodiny, řekli termín porodu o 1-2 týdny pozdější, než reálně byl. Takže nám nepřišla ani jedna zpráva či ani jeden zvídavý telefonát s tím, zda už náhodou nerodíme. Tohle doporučuju všem. Měli jsme tak božský klid na ladění se jeden na druhého a na den D. Termín porodu jsem tak znala jen já, Jirka a dula. No a Hvězdička, která ho však úspěšně ignorovala a dorazila si o týden dřív. Hvězda prostě, co vám budu… :D
 
 
 
☯︎
 
Těhotenství pro mě bylo naprosto nezapomenutelným zážitkem a prožitkem.
Děkuji Bohu, že jsem ho měla tak pohodové a bezproblémové.
Ten pocit, když ve mně den po dni rostl nový život, je něco nepopsatelného.
A v okamžiku, kdy jsem cítila i pohyby Hvězdičky, tak jsem cítila všeprostupující požehnanost tohoto stavu, cítila jsem sílu svého fyzického těla, rozpětí svého ducha do nových rozměrů a hlavně jsem cítila život.
Nové srdce pulzující pod tím mým.
Tohle mi skutečně chybí.
Věřím, že nás Život ještě dalšími zázraky obdaří a já se na ně už teď moc těším.
 
S láskou,
 
M.
 
 
 IMG_4207
 
 l á s k a
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Naše stránky využívají soubory cookie za účelem zlepšení vám poskytovaných služeb. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací naleznete zde.